Léčivé houby v terapii a kuchyni
Radomír Socha, Aleš Vít
Pečárka alias žampión (Agaricus) je náš klasický houbový průvodce létem a některé druhy najdete v přírodě i v říjnu. Bílých žampionů je několik druhů a podle fotografie se neurčují dobře. Pokud poškrábáním plodnice zežloutne a voní po anýzu, je to skvělý žampion ovčí (A. arvensis). Pokud naopak páchne po jodoformu, tedy dezinfekci, jde pravděpodobně o jedovatý žampion zápašný. Ten nechte raději tam, kde je.
V knize Houby z Boží lékárny uvádíme několik bezpečně poznatelných a zaručeně vhodných druhů, jako jsou například pečárka dvouvýtrusá (A. bisporus), dnes už skoro klasická průmyslová houba, pečárka lesní (A. sylvaticus) a pečárka polní (A. campestris), která je pro mnoho lidí jakýmsi synonymem žampionů. Má řadu vědecky prokázaných léčebných účinků. Její antibakteriální působení způsobuje campestrin s antibakteriálním účinkem proti různým bakteriím. Má také protirakovinné účinky a už v roce 1968 byly u nás zaznamenány případy vyléčení rakoviny kůže. Později bylo prokázáno, že protinádorovou aktivitou se vyznačuje i v pečárce obsažený agaridoxin.
Žampionové štrůdlíky z pečárky lesní
Způsobů přípravy žampionů je řada a já sám mám rád žampionové štrůdlíky z pečárky lesní. Budete potřebovat půl kilogramu pečárek, 2 střední cibule, 500 g listového těsta, škvařené vepřové sádlo, sůl, 2 žloutky, 150 ml smetany ke šlehání, hladkou mouku a limetku.
Houby nakrájejte na sousta, cibuli na prstýnky a společně orestujte na sádle. Během úpravy je lehce osolte. Tence vyválený plát listového těsta rozdělte na menší části, každou potřete vychladlou směsí a zaviňte. Štrůdlíky potřete žloutkem a upečte do růžova při 180 °C.