Španělský objevitel Fernão de Magalhães, známý i pod verzí svého jména Magellan, vedl výpravu dvou set padesáti mužů, kteří vypluli 10. srpna 1519 ze Sevilly, aby našly El Paso, cestu kolem Ohňové země do Tichého oceánu. Celý příběh zaznamenal italský dobrodruh Antonio Pigafetta, který se k výpravě připojil jako dobrovolník. Po celou dobu si vedl podrobný deník, kterému vděčíme za vylíčení průběhu této světodějné cesty.
Popsal v něm i strastiplných sto dní, které lodě strávily v Pacifiku, než dorazily k prvním souostrovím v jeho západní části. Magellan ovšem podcenil vzdálenost a mnoho mužů zemřelo na nedostatek pitné vody a zdravé výživy. V březnu 1521 se zbytek posádky dovlekl k ostrovu Guam a plachtil dál k Filipínám. O tom, že obepluli svět, se přesvědčili díky Magellanovu otrokovi Enriquemu, který doprovázel Magellana na dřívější cestu na filipínský ostrov Malakka. Při cestě kolem světa zjistil na východní části Filipín, kam výprava dorazila ještě za života Magellana, že domorodci hovoří stejnou řečí.
Po Magellanově smrti zbyly z původní posádky jen dvě lodě, Victoria, kterou vedl kapitán Elcano, a Trinidad, jíž velel kapitán Espinosa. Obě se proměnily v pirátské lodi a během obtížné cesty plundrovali a loupili, a to nejen ve snaze zachránit holé životy. Cestou na jih od Filipín se dostaly do oblasti, která proslula jako Ostrovy koření, slavné Moluky, indonésky Maluku. Dnes je jednou z indonéských provincií, ovšem kdysi zahrnovala celé Molucké souostroví zahrnující obrovskou oblast východně od Celebesu a západně od Nové Guiney. Na téměř tisíci ostrovech rostly druhy, které do té doby žádný Evropan nespatřil. Na hornatých ostrovech, na některých jsou aktivní sopky a vyznačují se vlhkým podnebím. Vegetace je velmi bujná – charakteristické jsou deštné pralesy, ságo, rýže a koření – muškátový oříšek, černý pepř a hřebíček. Španělé vytušili jeho obchodní potenciál, nejen kvůli jejich neznámému aroma, které zlepšuje chuť jídel, ale především díky konzervačním schopnostem, které dovolují uchovávat potraviny přes dlouhé tvrdé zimy. Neplesnivěly, nekazily se, a proto vytušili, že se za tím skrývají obsahové látky s antibakteriálními účinky.
U Timoru se jejich cesty rozdělily. Trinidad se vydala zpátky do Pacifiku, ovšem bouře ji těžce poškodila, a tak se posádka musela vrátit zpátky na Ostrovy koření, kde je Portugalci vsadili do vězení. Victoria měla větší štěstí a se přes nebezpečí, které číhalo v Indickém oceánu ovládaném Portugalci, zamířila k Africe a půl druhého roku od Magalhãesovy smrti se 6. září 1522 s osmnácti muži na palubě zjevila v portugalském přístavu Sanlúcar, s nákladem vzácného koření, jehož cena byla obrovská. Byl jedinou lodí z původních pěti, která dokončila plavbu kolem světa.
V roce 1605 ovládli ostrov Ambon Holanďané prostřednictvím první akciové společnosti světa Vereenigde Oostindische Compagnie (Spojená východoindická společnost) známé též jako Nizozemská východoindická společnost. Ta časem ovládla veškerý světový obchod hřebíčkem. Jeho cena dosahovala až závratných hodnot, kilogram hřebíčku se prodával za sedm gramů zlata, tehdy dva dukáty. V době vlády císaře Rudolfa II. to byl například měsíční plat staršího tesařského mistra.
Španělský objevitel Fernão de Magalhães, známý i pod verzí svého jména Magellan, vedl výpravu dvou set padesáti mužů, kteří vypluli 10. srpna 1519 ze Sevilly, aby našly El Paso, cestu kolem Ohňové země do Tichého oceánu. Celý příběh zaznamenal italský dobrodruh Antonio Pigafetta, který se k výpravě připojil jako dobrovolník. Po celou dobu si vedl podrobný deník, kterému vděčíme za vylíčení průběhu této světodějné cesty.
Popsal v něm i strastiplných sto dní, které lodě strávily v Pacifiku, než dorazily k prvním souostrovím v jeho západní části. Magellan ovšem podcenil vzdálenost a mnoho mužů zemřelo na nedostatek pitné vody a zdravé výživy. V březnu 1521 se zbytek posádky dovlekl k ostrovu Guam a plachtil dál k Filipínám. O tom, že obepluli svět, se přesvědčili díky Magellanovu otrokovi Enriquemu, který doprovázel Magellana na dřívější cestu na filipínský ostrov Malakka. Při cestě kolem světa zjistil na východní části Filipín, kam výprava dorazila ještě za života Magellana, že domorodci hovoří stejnou řečí.
Po Magellanově smrti zbyly z původní posádky jen dvě lodě, Victoria, kterou vedl kapitán Elcano, a Trinidad, jíž velel kapitán Espinosa. Obě se proměnily v pirátské lodi a během obtížné cesty plundrovali a loupili, a to nejen ve snaze zachránit holé životy. Cestou na jih od Filipín se dostaly do oblasti, která proslula jako Ostrovy koření, slavné Moluky, indonésky Maluku. Dnes je jednou z indonéských provincií, ovšem kdysi zahrnovala celé Molucké souostroví zahrnující obrovskou oblast východně od Celebesu a západně od Nové Guiney. Na téměř tisíci ostrovech rostly druhy, které do té doby žádný Evropan nespatřil. Na hornatých ostrovech, na některých jsou aktivní sopky a vyznačují se vlhkým podnebím. Vegetace je velmi bujná – charakteristické jsou deštné pralesy, ságo, rýže a koření – muškátový oříšek, černý pepř a hřebíček. Španělé vytušili jeho obchodní potenciál, nejen kvůli jejich neznámému aroma, které zlepšuje chuť jídel, ale především díky konzervačním schopnostem, které dovolují uchovávat potraviny přes dlouhé tvrdé zimy. Neplesnivěly, nekazily se, a proto vytušili, že se za tím skrývají obsahové látky s antibakteriálními účinky.
U Timoru se jejich cesty rozdělily. Trinidad se vydala zpátky do Pacifiku, ovšem bouře ji těžce poškodila, a tak se posádka musela vrátit zpátky na Ostrovy koření, kde je Portugalci vsadili do vězení. Victoria měla větší štěstí a se přes nebezpečí, které číhalo v Indickém oceánu ovládaném Portugalci, zamířila k Africe a půl druhého roku od Magalhãesovy smrti se 6. září 1522 s osmnácti muži na palubě zjevila v portugalském přístavu Sanlúcar, s nákladem vzácného koření, jehož cena byla obrovská. Byl jedinou lodí z původních pěti, která dokončila plavbu kolem světa.
V roce 1605 ovládli ostrov Ambon Holanďané prostřednictvím první akciové společnosti světa Vereenigde Oostindische Compagnie (Spojená východoindická společnost) známé též jako Nizozemská východoindická společnost. Ta časem ovládla veškerý světový obchod hřebíčkem. Jeho cena dosahovala až závratných hodnot, kilogram hřebíčku se prodával za sedm gramů zlata, tehdy dva dukáty. V době vlády císaře Rudolfa II. to byl například měsíční plat staršího tesařského mistra.
Postavení světového monopolu pěstování a prodeje hřebíčku si VOC udržela sto čtyřicet let až do roku 1769, než se podařilo francouzskému guvernérovi ostrova Mauritius propašovat z Ambonu několik rostlin v dutém podpatku své boty a Francie mohla založit na ostrově Réunion nové plantáže. Tím skončil světový monopol Holanďanů.