Rubriky
Byliny

Šafránová podzimní radost

Moje domácí bylinková klasika
Vláďa Vytásek
Léčivky vnímám především jako pomocníky a přátele z rostlinné říše, kteří nám pomáhají udržet nebo zlepšit naše zdraví. Mým přáním je, aby se prostřednictvím této knihy stal můj domácí bylinkový svět i vaším.
UKÁZKY Z KNIHY

Šafrán setý (Crocus sativus) je hlíznatá, velmi stará kulturní rostlina z čeledi kosatcovité (Iridaceae), pěstovaná pro čnělky svých květů, které jsou vysoce ceněným kořením. Věnuji se mu v knize Moje domácí bylinková klasika, protože ho sám pěstuji a jako bylinu považuji za velice unikátní. Letos v září mě na zahrádce čekalo milé překvapení.

V každém vydání měsíčníku Regenerace najdete rubriku Vládi Vytáska BYLINKOVÝ SVĚT.

Šafrán pravý kvete na rozdíl od většiny ostatních druhů tohoto rodu na podzim a při pěstování potřebuje propustnou humusovou půdu s pískem, aby přes zimu neuhnily cibulky. Po určité době, když se jich vytvoří plno malých, je potřeba je oddělit, aby vyrostly a také kvetly.

Šafrán pravý mám již druhým rokem z Markvartic. V loňském roce nekvetl, měl mnoho cibulek v trsu, a teprve letos po jejich rozdělení mi rozkvetl. Pěstuji ho v květináči, který po odkvětu schovám pod střechu do sucha, aby cibulky přes zimu neuhnily. Před dvaceti lety jsem ho měl přímo na záhoně, ale po několika letech, když byla deštivá zima, mi uhynul. Zřejmě mu tedy nevadí mráz, ale mokré zimy.

Mattioli ve svém slavném díle Herbář neboli Bylinář, česky vydaném roku 1562, věnuje šafránu celkem šest stran, což naznačuje, jaké měla bylina v renesanci postavení. „Používaný v pokrmech dává tělu dobrou barvu,“ píše o něm kromě jiného. Zároveň ale varuje: „Kdo pije mnoho šafránu s vínem, brzo se opije a třeští.“ Sám víno se šafránem nepiji, ale podle Mattioliho rady si ho střídmě přidávám do polévek nebo salátů.

Články Vládi Vytáska

Sdílejte článek na: