U rostlin, které mají přírodní antivirotické a antibiotické účinky, vycházejí autoři knih, které uvádíme, z jejich komplexního působení. Je dáno přirozenou skladbou těchto látek v bylinách. Zároveň ale existují skupiny chemických látek, které převládají a bývají hlavními nositeli léčebných účinků.
Alkaloidy
Mají obrannou funkci a některé rostliny se v jejich podobě zbavují dusíkatých zplodin. Pro svoji zásaditost se většinou vyskytují ve formě solí karboxylových kyselin, a proto jsou špatně rozpustné ve vodě. Dosud byly objeveny v téměř třech tisících rostlinných druhů. Velmi známý je nigellin z černuchy seté, který má téměř univerzální použití. Poměrně často se alkaloidy využívají také v alopatické medicíně, kde patří mezi nejznámější morfin nebo solamargin, který je aplikován u viru HIV. Některé alkaloidy mohou působit jako silné psychoaktivní látky.
Betaglukany
Jedné ze dvou hlavních podskupin glukanů, které popisují autoři knihy Svět přírodních antivirotik, se začali věnovat v Japonsku v souvislosti s výzkumem léčivých hub a na Západě kvůli látce zvané zymosan. Tento název dostala jedna ze složek buněčných stěn kvasinek, které se přikládá hlavní schopnost stimulovat nespecifickou imunitní odpověď.
Flavonoidní glykosidy
Je jich známo přes čtyřicet, patří mezi jednu z podskupin sacharidových derivátů glykosidů a jsou složené z flavonu, fenolové sloučeniny a cukerné složky. Zřejmě nejdůležitější z nich je bajkalin, obsažený v šišáku bajkalském, který objevil roku 1919 italský badatel Giulio Bargellini.
Flavonoidy
Vznikají během metabolismu rostlin a mají silné antioxidační účinky. Někdy se můžete setkat s názvy bioflavonoidy nebo vitamin P. Ve vysokých koncentracích se nacházejí například v šišáku bajkalském nebo mučence pletní. Dosud bylo nalezeno na sto různých druhů flavonoidů, mezi které patří flavonové sloučeniny, které jsou přítomny jako volné flavonoidy nebo biflavonoidy, případně jsou vázané v podobě glykosidů.
Glykosidy
Patří k základním rostlinným stavebním látkám. Jsou odvozeny od sacharidů a vznikající náhradou hydroxylové nebo hemiketalové skupiny jiným cukerným nebo necukerným radikálem. Patří mezi ně například fenolové glykosidy, které se podílejí na desinfekci močových cest, a kumarinové glykosidy a glykosidy derivátů kumarinu z bedrníku nebo komonice.
Hořčiny
Hořčiny, které popsal Jiří Janča v knize Alternativní medicína za jeden ze základů výživy, jsou podle jedné definice všechny hořké rostlinné látky, podle jiné definice jen ty látky, které nemají mimo svou hořkost jiný účinek nebo použití. Jsou to typické látky pro podporu antibiotických a antivirotických účinků, i když mají rozmanité chemické složení. Terapeuti oceňují jejich význam pro dobré trávení. Mezi málo využívané u nás patří hořčiny z popence.
Lignany
Bývají součástí vnější vrstvy stěn rostlinných buněk, podílejí se na kontrole růstu rostlin a zajišťují ochranu před působením hmyzu, mikroorganismů a jiných rostlin.
Organické kyseliny
Obecně se jedná o organické sloučeniny s vlastnostmi kyselin, u kterých – na rozdíl od anorganických, tzv. minerálních kyselin – nedochází ve vodě k jejich úplnému rozštěpení. Některé z nich, kyseliny mravenčí nebo mléčnou, je možné míchat s vodou, ale většina dalších není ve vodě rozpustná.
Pryskyřice
Pryskyřice vylučovaná rostlinami je tuhá kapalina s velkou viskozitou, která je svým chemismem a fyziologií blízká silicím. Tvoří ji těkavé látky, převážně terpeny, v nichž jsou rozpuštěny netěkavé složky, díky nimž je pryskyřice lepivá. Pokud má vyšší obsah klovatiny a slizu, užívá se název klejopryskyřice. Do této kategorie se někdy zařazují i balzámy, obsažené například v pupenech topolu, které mají na rozdíl od pryskyřice takřka medovitou konzistenci.
Saponiny
Dokáží významně snižovat povrchové napětí kapalin, ve kterých jsou rozpuštěny. Díky této vlastnosti získaly i svůj název; sapo znamená latinsky mýdlo. Snižují i vazkost hlenů a usnadňují vykašlávání. Mnohé mají protizánětlivý účinek a působí proti houbám a plísním. Při protřepání ve vodě některé silně pění.
Saponiny stimulují potní žlázy, a tak jsou rostliny s jejich vyšším obsahem cenné při chřipkových infekcích. Řadí se mezi významné antivirové, ale také antibakteriální a fungicidní rostlinné složky, kterými se rostliny brání poškození stejně jako my. Jiří Janča to považoval za důvod jejich poměrně velkého rozšíření v rostlinné říši. Navíc mají tzv. akvaretický efekt, což znamená, že při požití nejsou elektrolyty v organismu vylučovány společně s močí a jejich množství zůstává stejné. Významným zdrojem saponinů je například polníček, jehož využití popisují autoři knihy Přírodní antibiotika a antivirotika v kuchyni.
Silice
Rostliny si je vytvářejí jako ochranu před býložravci. Silice, také éterické nebo esenciální oleje, bývají koncentrovány v průsvitných žlázkách, jako v případě třezalky tečkované, anebo jsou rozptýleny po celé nadzemní části rostliny.
Z rostlin se získávají extrakcí, po které obvykle následuje destilace s vodní párou. V současnosti je známo několik tisíc různých éterických olejů. Mezi nejlepší patří ravintsara, o které píší autoři knihy Svět přírodních antivirotik.
Terpeny
Protože se jedná o těkavé látky, jsou významnou součástí silic. V různém množství se nacházejí ve všech částech rostlin, ale také v některých druzích hub, například v lesklokorce lesklé (Ganoderma lucidum). Tradiční čínská medicína ji využívá několik tisíc let a dosud z ní bylo izolováno víc než sto třicet různých triterpenoidů. Jak uvádějí autoři knihy Houby z Boží lékárny, vysvětluje přítomnost těchto protizánětlivých látek vysvětluje také to, proč je tato houba doporučována při problémech s pamětí a jako léčivo při demencích.
Třísloviny
Rostliny s vysokým obsahem tříslovin byly historicky využívány při činění kůží a lékaři a léčitelé Japonska a Číny je používali kvůli jejich protizánětlivým a antiseptickým účinkům. Pro schopnost tříslovin nevratně vytvářet komplexy s bílkovinami se používají při léčbě infekcí, protože dochází k jejich reakci s bílkovinami ve stěnách buněk bakterií a virů, a tím je potlačena jejich další aktivita. V rostlinách mohou být zastoupeny až patnácti procenty celkového obsahu účinných látek.