Majoránka neboli užitečný voněkras

Majoránka byla označována za bylinu Levant, jak se kdysi nazývala oblast pobřeží Středozemního moře zahrnující dnešní státy od Turecka až po Lybii. Majoránka zahradní (Origanum majorana), která stejně jako dobromysl obecná patří do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), má mnoho možností uplatnění a vynikající je i do polévek. Třeba dršťková nebo bramboračka s ní dostanou úplně jiný náboj.

Účinnými látkami jsou třísloviny, kyselina askorbová a éterické oleje, díky nimž dostala lidový název voněkras. V léčitelství se používá kromě jiného při nachlazení a trávicích obtížích. Mattioli uvádí, že „prášek z utlučené majoránky vtažený do nosu vzbuzuje kýchání, rozděluje rýmu, vyčišťuje a zahřívá hlavu“ a že „touž moc má její šťáva“.

Až budete za pár týdnů uvažovat o tom, co si na zahrádce nebo za oknem vysadíte, nezapomeňte na majoránku. V knize Moje domácí bylinková klasika najdete krásný obrazový návod na přípravu majoránkového másla.

Články Vládi Vytáska

• 
  Ptačinec prostřední ve skleníku
  Mrazuvzdorná jednoletá hojně rostoucí bylina ptačinec prostřední, zvaný někdy také ptačinec žabinec, se zjara může nečekaně objevit i ve skleníku.
• 
  Majoránka neboli užitečný voněkras
  Majoránka byla označována za bylinu Levant, jak se kdysi nazývala oblast pobřeží Středozemního moře zahrnující dnešní státy od Turecka až po Lybii. Účinnými látkami jsou třísloviny, kyselina askorbová a éterické oleje, díky nimž dostala lidový název voněkras.
• 
  Podzimní hálkový popel
  Hálky jsou vlastně domečky žlabatek, blanokřídlého hmyzu. Dávaly se pod polštář a věřilo se, že navozují klidný spánek. Lihovou tinkturou z hálek, kterou si můžete připravit na celý rok, lze potírat opary nebo běžné spáleniny.
• 
  Nenápadný ptačinec
  Jako náplast pokrývá ptačinec zjizvenou zemi a pomáhá jí léčit se. Ptačinec prostřední, zvaný někdy také ptačinec žabinec, čistí zahleněné průdušky, léčí cysty, uklidňuje kožní podráždění, svědění, ekzémy, léčí záněty očí, modřiny, bolavá místa a hemoroidy.
• 
  Plody hlohu vás ochrání
  Hlohové větvičky s plody můžete nyní použít tak, jak to dělali staří Římané a Slované, kteří věšeli větvičky nade dveře, aby chránili obydlí a chlévy před škodlivými duchy a před neštěstím. Podle keltských pověstí člověk, který usne u hlohového keře, nezestárne ani o minutu a po probuzení získá novou osvěžující energii.
• 
  Šafránová podzimní radost
  Šafrán pravý mám již druhým rokem z Markvartic. V loňském roce nekvetl, měl mnoho cibulek v trsu, a teprve letos po jejich rozdělení mi rozkvetl. Pěstuji ho v květináči, který po odkvětu schovám pod střechu do sucha, aby cibulky přes zimu neuhnily.
• 
  Ibišek není jen krásný
  Pochází z Číny, ale dnes je ibišek syrský, známý jako šaronská nebo čínská růže, květinou Jižní Koreje. Na Korejském poloostrově ho pěstují přes dva tisíce let a je dokonce zmíněn v jihokorejské národní hymně. Listy a květy, které existují ve více než šesti stech barevných odstínech, se konzumují syrové nebo vařené.
• 
  Fenomén blýskavých květů lichořeřišnice
  Lichořeřišnice větší likviduje v žaludku Helicobacter pylori a v ledvinách a močovém měchýři přemnoženou Escherichia coli, která způsobuje nepříjemné záněty, a ve střevech ničí salmonely.
• 
  Hluchavka na spáleniny i hemoroidy
  Abatyše Hildegarda z Bingenu jí nazývala včelím douškem a anglická bylinářka Sophie Emma Magdalene Grieve o ní říkala, že „destilace květů rozveselí srdce, zbarví obličej a oživí životní duchy“.
• 
  Vrba není jen na pomlázky
  Vrba je jednou z rostlin, které měnily svět, protože právě díky ní byl objeven acylpyrin. Sbírá se časně na jaře, v březnu a dubnu. Pomáhá při nachlazení a chřipkách. Je prospěšná při různých neuralgiích, i při zánětu trojklaného nervu, migrénách z chladu, při revmatismu a artritidě, silném průjmu, zvracení a střídavých horečkách.
• 
  Divizna duchovního vzestupu
  Z divizny velkokvěté se léčivě využívají jenom květy. Římští legionáři používali dlouhé lodyhy jako pochodně nebo je namáčeli do vosku a zapalovali při slavnostech a pohřbech. Z této tradice pochází náš lidový název čarodějnická svíce nebo louč. Ze suchých stvolů divizny si je můžete vyrobit také a během zimních večerů rozjímat při jejich nevšední vůni.
• 
  Malinové listí podle Mattioliho
  Maliny jsou plodem ostružiníku maliníku a jedním z mých oblíbených druhů ovoce. Čas malin pomalu odeznívá a na keřích můžete už jen výjimečně vidět krásně zralé plody. Zato jsou na nich sytě zelené malinové listy, pro které má Mattioli velice zajímavé doporučení.
• 
  Afroditino kydónijské jablko do kuchyně
  Kdouloň obecná, kydónyjské jablko nebo také kutnový strom, rostla v posvátném sadu bohyně Afrodité. Kdoule mají vysoký obsah flavonoidů, a proto vykazují velkou antioxidační aktivitu. Jestli se k těmto sympatickým plodům dostanete, nabízím i recept na kdoulové želé.
• 
  Ještě je čas nasbírat březové listí
  Sběr listů břízy bělokoré se doporučuje v dubnu, kdy jsou listy mladé a čerstvé, ale můžete je trhat i na začátku podzimu, dokud nezačnou příliš žloutnout. Ve formě nálevu léčí nemoci ledvin, močového měchýře, revmatismus a vynikající jsou i při otocích nohou.
• 
  Léčivé hálky
  Na šípkových keřích nebo na jiných planých růžích můžete spatřit nápadně chlupaté kulovité útvary, kterým se říká hálky. Mají celou řadu léčivých účinků. Působí jako velmi silné antibiotikum, pomáhají při horečkách, při léčbě chřipky a viróz.
• 
  Pupalka dvouletá do salátu
  Nádherně kvetoucí pupalka dvouletá je známá pro olej ze semen. V kuchyni můžete využít i její krásné listy do salátů nebo si s nimi ozdobit chléb s máslem. Budete překvapeni jejich velice zajímavou chutí.