Rudolf Steiner

Na základě Goethova oživujícího principu, prarostliny, postuloval později Rudolf Steiner svoji koncepci éterického těla. Steiner se seznámil s Goethovým dílem a jeho názory během studií ve Vídni díky profesoru Schröerovi. Steinera fascinovalo, že Goethe zavedl do botaniky pojem metamorfóza, jímž vysvětloval skutečnost, že v přírodě se všechno živé vyvíjí a že vlastně nic nezůstává tak, jak to Bůh kdysi stvořil.

Literární historik Karl Julius Schröer doporučil Steinera vedení nově založeného Goethova a Schillerova archivu ve Výmaru. Stal se šéfredaktorem vydání vědeckých spisů Johanna Wolfganga von Goethe.

První svazky redigované Steinerem byly všeobecně přijímány velmi kladně a byly dokonce oceněny v řadě odborných recenzí. Zásadně přispěly k popularizaci Goethovy přírodovědecké práce a jeho široce rozkročeného díla, které bylo až do té doby vnímáno takřka výhradně jako básnické a dramatické. Na konci působení ve Výmaru se na Steinera ovšem snesla kritika, která mu vytýkala, že vydané práce údajně nepředstavovaly Goethův světonázor, ale jeho vlastní. Přestože byl velice svědomitý, obviňovali ho i z technických chyb a nedbalosti. Steiner, který zpočátku přistupoval k vydavatelské činnosti přírodovědeckého Goethova odkazu s velikým odhodláním, začal považovat práci ve výmarském archivu za břemeno a činnost ukončil.

Prarostlina a éterické tělo

Goethův duchovní odkaz v něm ovšem zanechal hluboké stopy. Rudolf Steiner žil v době, která světu vtiskla materialistický pocit, že živé tělo není nic jiného než souhrn fyzických látek a sil, jaké se vyskytují v minerálu. V živém těle, bylo řečeno, je toto spojení složitější než v neživém, protože do hry vstupují biochemie, látková výměna a další faktory. Pokud byli vědci tehdejší doby ochotni připustit působení něčeho dalšího, hovořili o životní síle, která je v živém těle připojována k fyzickým látkám podobně jako magnetická síla k železu v magnetu. Smrt, podle Steinera klíč k pochopení „skrytého tajemství ve viditelném“, byla podle nich jen odevzdáním biogenních prvků zpátky přírodě.

V roce 1910 vyšla jedna ze Steinerových stěžejních knih, Die Geheimwissenschaft im Umriss (Tajná věda v nástinu). Popisuje v ní člověka jako bytost složenou z těla fyzického, které má společné s rostlinnou říší, éterného, životního, a astrálního, někdy také zvané spánkového, které už mají na rozdíl od rostlin zvířata. Korunou Stvoření je člověk se svým já a všemi uvedenými těly.

„Je třeba rozlišovat zjevné od skrytého,“ píše. „Neboť během života musí toto skryté ustavičně bojovat proti minerálním látkám a silám ve fyzickém světě… Vše živé má éterné tělo.“

Rudolf Steiner nechápal slovo éter v tom smyslu, jak ho pojímá fyzika, jako všudypřítomnou substanci pro šíření elektromagnetického záření. „Má ho být použito pro to, co je přístupné vyššímu zření a co je pro smyslové pozorování poznatelné jen ve svých účincích.“ Ani slovo tělo nemá být podle něj bráno doslovně: „K označení vyšších skutečností bytí je třeba používat slov obyčejné mluvy, která pro smyslové pozorování vyjadřují jen smyslovou skutečnost. V tomto smyslu ovšem není přirozené „éterné tělo“ ničím tělesným, jakkoli jemně si ho můžeme představovat.“

V knize Tajná věda v nástinu také píše, že éterné tělo proniká všude fyzickým tělem a je jakýmsi vnitřním architektem. Jeho proudy a pohyby jsou udržovány ve svém vnějším tvaru a podobě právě jím. Éterné, někdy také éterické tělo, má přibližně tutéž formu jako tělo fyzické, ovšem protože je to tělo sil, má z pohledu jasnovidce tvar paprskovité hvězdy. V pozdějších přednáškách uvedl, že podle starého alchymického principu je éterické tělo u muže ženské a u ženy mužské. Tuto koncepci později rozvinul Carl Gustav Jung.

Články Jiřího Kuchaře

• 
  Netřesk proti plísním i zvonění v uších
  Netřesk střešní, někdy také zední, byl od antiky považován za ochránce před bouřkami a z tohoto důvodu se pěstoval na střechách domů. Jeho šťáva vám pomůže při nedoslýchavosti, ušním zánětu nebo při zvonění v uchu.
• 
  Pelyňkové požehnání
  Ať už jde o pelyněk pravý, pelyněk černobýl, či pelyněk pontický, obsah léčivých látek předurčuje každý z uvedených druhů rozsáhlého rodu Artemisia do skupiny přírodních antivirotik.
• 
  Zplanělá dobromysl
  Když nám na zahradě zplaněla dobromysl, rozhodl jsem se ji využít jako koření i léčivou bylinu a udělat si bulharský tarator, který s MUDr. Josefem Jonášem popisujeme v knize Přírodní antibiotika a antivirotika v kuchyni. Příprava je velmi jednoduchá.
• 
  Třezalka proti běhavce
  Třezalku tečkovanou najdete na okrajích koňských výběhů, v příkopech i na loukách, kde vytváří nádherné žluté ostrovy. Italský bylinář Mattioli, který jí říkal červený zvoneček, popisuje jednoduchý recept proti průjmu.
• 
  Chmel ve smoothies
  Chmelu otáčivému se říká zelené zlato. Bylinář Vláďa Vytásek píše, že mladé výhonky chmele, lidově také pazoušky, se dodnes někdy užívají jako zelenina, které se říká chmelový chřest. Z výhonků se připravují polévky, omelety, ale mohou se i nakládat.
• 
  Křídlatka začíná růst
  Oddenky křídlatky využívá tradiční asijské léčitelství na špatně se hojící rány a proti rakovině žaludku a tlustého střeva. V prodeji jsou i u nás výtažky z křídlatky a za její nejvýznamnější látku se označuje resveratrol.
• 
  Prvosenka podle Mattioliho
  V českém překladu díla italského bylináře Mattioliho se prvosenka jarní jmenuje bílá bukvice. „Bílá bukvice, latinsky zvaná Primula veris, hned brzy zjara vychází a kvete,“ píše Mattioli a radí: „Drobné listíčko, jakmile vyráží, užívají rádi v salátu a vařený kořen dává se proti kamenu v ledvinách a měchýři.“
• 
  Sakuraba kukiča
  Zelený čaj a jeho léčivé účinky popsali Jiří Janča a Josef Zentrich v Herbáři léčivých rostlin. Píší, že listy čajovníku obsahují velké množství tříslovin a také soubor alkaloidů, kterým se říká tein. Má příznivý vliv na cévy a působí jako přírodní antibiotikum.
• 
  Bílý čaj
  Nedávno jsem objevil druh čaje, který jsem neznal. Bílý čaj ya bao, zabalené výhonky, je unikátní čaj z provincie Yunnan. Jsou to přírodně vytvarované zámotky divokých čajovníků, které po zmlazovacím řezu raší přímo z větví a po sklizni vytvoří zajímavý tvar.
• 
  Cist na zimu
  V přírodě už v této době příliš mnoho prostředků nenajdete, a proto je čas obrátit pozornost k sušeným bylinám. Jednou z nich je cist šedavý, známý i jako růže skalní, který má trojnásobně vyšší antioxidační účinky než zelený čaj.
• 
  Jednoduchý novoroční protivirový čaj Marie Treben
  Zajímavý recept na jednoduchý protivirový čaj jsme získali z odkazu rakouské bylinářky Marie Treben, autorky slavné knihy Byliny z Boží zahrady.
• 
  Lískové oříšky také proti kašli
  Autoři Herbáře léčivých rostlin se zaměřují především na využití listu a kůry lísky obecné a lískové ořechy považují za nutriční doplněk, protože jsou bohaté na bílkoviny a nenasycené tuky. Italský bylinář Mattioli věnuje lískovým ořechům celou kapitolu ve svém herbáři a uvádí několik užitečných rad, jak je využít.
• 
  Ricin na kůži
  Ricínový olej se získává skočce obecného. Má zajímavé lidové názvy, mezi které patří i Jonášovo stínidlo nebo psí blecha. V knize Přírodní antivirotika a antibiotika v kuchyni doporučujeme tento olej na akné, svědivou kůži, místa se suchou pokožkou, bradavice a menší vyrážky.
• 
  Paprika v léčbě
  Paprika pochází z tropické Ameriky a kdysi se jí říkalo indiánský pepř nebo také pepřika. Obsahuje alkaloidy a fytoncidně působící směs saponinů, silice a organické kyseliny. Paprika také zlepšuje periferní cirkulaci krve.
• 
  Jiaogulan
  Gynostema pětilistá čili jiaogulan roste v mém skleníku už deset let. Kdysi jsem koupil jednu sazeničku v Norimberku na Hauptmarktu, kde ji prodávali pod názvem rostlina stoletých. Jiaogulan patří mezi významná antivirotika, má vynikající účinky na oběhovou soustavu a působí jako prevence proti rakovině.
• 
  Švestkové listí
  Švestka domácí roste v jižní Evropě od dob Římské říše a u nás od vlády Karla IV., který ji sem dovezl poprvé a po němž se jí lidově říká karlata. Pavel Váňa ve svých Radách bylináře Pavla upozorňuje na využití švestkových listů při zánětech v hrdle.
• 
  Artyčoky pomohou játrům
  Artyčoky chválil a jako léčebný prostředek doporučoval už Mattioli. Svým játrům můžete ulevit tak, že si budete artyčok připravovat zatepla jako lahůdku, naložíte ho nebo si z něj vyrobíte homeopatikum. Na některých trzích můžete v současné době vidět i květ artyčoku, který je opravu nádherný.
• 
  Zlatavý čaj z hluchavky
  Když utrhnete květy hluchavky bílé, můžete z jejich konců vysát sladký nektar. Na konci léta ho bude dost. Také z nich připravíte čaj nádherné zlatavé barvy a jemné, nevtíravé chuti, jak ho popisují Jiří Janča a Josef Zentrich v Herbáři léčivých rostlin.