Vasco da Gama (1469–1524) byl jeden z nejvýznamnějších, ale také nejkrutějších portugalských mořeplavců a objevitelů, který svými třemi cestami do Indie položil základy pozdější portugalské koloniální říši.
V roce 1502, v roce zahájení druhé výpravy zvané „dobyvatelská“, byl Vasco da Gama jmenován „admirálem arabských, perských a indických moří, jakož i celého Orientu“. Tato cesta ovšem byla provázena incidenty a da Gamova pověst značně utrpěla. Jediné, co ho obhájilo, byla do té doby prakticky neznámá skořice, kterou dovezl z Cejlonu. Vládnoucí vrstvy v ní spatřovaly podobný zdroj příjmů, jakým byl v sousedním Španělsku hřebíček.
Skořici užívali v léčbě a dietě staří čínští lékaři, kteří její pomocí vyrovnávali vibrace jin – jang. Podle Davida Freje, autora knihy Ájurvédské recepty pro zdraví, se stala jednou z nejdůležitějších bylin indické medicíny. ,
Vasco da Gama byl opravdu nelítostný dobyvatel. Na své druhé plavbě rozkázal zajmout loď muslimských poutníků, kteří cestovali z Kalikutu do Mekky. Thomé Lopes a kronikář Gaspar Correia popsali, že da Gamovi lidé přepadli loď s více než čtyřmi sty lidmi na palubě, včetně padesáti žen. Byl mezi nimi i egyptský velvyslanec. Ačkoli nabídli celé svoje bohatství, které tehdy mohlo vykoupit všechny křesťanské otroky v království Fez, všichni byli upáleni zaživa; da Gama se díval okénkem a viděl ženy, jak ukazují svoje zlato a šperky a drží své děti, aby prosily o milost.
Poté požadoval vyhoštění muslimů z Kalikutu a velekněze Talappanu Namboothiriho, který přišel žádat o milost, prohlásit špiónem, nařídil uříznout mu rty a uši a po přišití páru psích uší k jeho hlavě ho poslal zpátky mezi muslimy.